Menu Content/Inhalt
Články arrow Články arrow Hřejivá naděje - Luule Viilma

Učení dne

"Srovnávání se, vede k selhání inteligence."

"Comparison leads to failure of inteligence."

Sri Bhagavathi Bhagavan

Hřejivá naděje - Luule Viilma PDF Tisk E-mail
Napsal Administrator   
Saturday, 09 September 2006
Image Největším problémem dnešní civilizace je neschopnost komunikovat, to jest neschopnost chovat se k životu s pochopením, to jest neschopnost milovat bez podmínek.

To jest neschopnost správně myslet. Kdo se nevyzná v zákonech života, pro toho je skutečně těžké milovat ho bez podmínek, i když srdce říká, že je to třeba.

Zákony života jsou prosté:
I) Všechno existující je Bůh, on je Vše jednotou vytvářející nejrůznější struktury z droboučkých částeček energie a přebývající ve stavu stálé změny. Tato změna je ničením starého a vznikáním nového nebo zrozením nového ze stejné energie, z níž sestávalo staré. Nic nevzniká z ničeho a nic neodchází do nebytí. Mění se pouze vnější forma existence - tělo.
2) Ve všem spočívá božská trojjedinost: duch, duše a tělo.
Z těchto tří součástí sestávají rovněž předměty, které jsou obvykle považovány za neoduševnělé. Život je řízen duchem, jenž se nachází stále na cestě a nenechá se ničím vyrušovat. Lekce nám chystává duše. Ve dvojici s duchem tvoří duchovní nebo neviditelnou stránku naší nynější úrovně rozvoje. Naše tkáně a kosti jsou fyzické, viditelné, proto jsou uznávány za skutečné tělo, které kráčí do budoucnosti puzeno vůlí ducha a silou vůle.
3) Člověk je jediným myslícím tvorem na Zemi. Je korunou stvoření přírody, zákonitým pokračováním vývoje, proto je nazýván synem Božím, jehož Bůh stvořil k obrazu svému. Tato symbolická myšlenka znamená přání Boha pomoci člověku v jeho stálém a nepřetržitém sebezdokonalování nebo rozvoji. Kdo do sebe nechá vstoupit Boha, ten vystoupí na horu s ptačí lehkostí; kdo ho vstoupit nenechá, ten jde těžkou cestou utrpení.
Bůh je stále se rozvíjející a zdokonalující dokonalost - otevřené vědomí, které se jeho syn teprve učí chápat. Otec dává. Problém spočívá v tom, že syn neumí pochopit otce, a proto odmítá brát. Z nedůvěry se mu zdá, že dobré je špatné a špatné je dobré. Aby přijal dobrotu otce jako pravdu, potřebuje syn utrpení, které je nevyhnutelné, když člověk trvá na správnosti toho svého; nezbytný je rovněž čas, aby člověk mohlo tomto utrpení přemýšlet.
4) Příroda je Bůh, nezná tedy násilí. Poskytuje každému možnost výběru. Člověk, který věří v to, že srdce boží se nachází v srdci věřícího, volí snazší cestu. Kdo Boha odmítá, k tomu přijde utrpení - vybral si těžší cestu. Kdo věří v Boha, ale sám trpí, ten prostě v Boha nevěří. Pouze se domnívá, že věří. Domnívat se neznamená "být".
Dogmatismus, včetně dogmatismu náboženského, se stal brzdou na cestě rozvoje lidstva. Kdo chce jít kupředu, musí se osvobodit od jakéhokoli dogmatismu, od zkostnatělých představ.
5) Názor je předpokladem, jemuž chce člověk věřit. Pravda života spočívá v tom, že všechno má dvě strany. Není špatné bez dobrého, stejně jako není dobré bez špatného. Kdo vidí jen jednu stranu, ten se mýlí a trpí. Slepá víra není již pro úroveň rozvoje dnešního člověka postačující. Nastal čas věřit v souladu s potřebami přemýšlivého člověka. Když si člověk neuvědomuje své skutečné potřeby a sám pro sebe je nerealizuje, nebude šťastný.
Dokud. se člověk nenaučí vidět celek, nezbytně potřebuje neštěstí, aby si vážil štěstí: nezbytně potřebuje špatné, aby si vážil dobrého.
6) Vše začíná myšlenkou. Za dobrou myšlenkou následuje dobrý důsledek, za špatnou - špatný. Pokud špatný důsledek člověk nenapraví, vznikne karmický dluh a jeho vykoupení, když člověk jedná hloupě, probíhá pomocí utrpení. Stane-li se tak v nynějším životě člověka pomocí vlastního utrpení, pomocí utrpení následujících generací, nebo v budoucích životech tohoto člověka, závisí na tom, kdy odčiní svůj dluh. Problém spočívá v tom, že dnešní člověk neví, co je dobré a co je špatné.
Dobré a špatné jsou relativní pojmy. Co je dobré pro jednoho, je špatné pro druhého a naopak. Kdo začal špatné chápat, pro toho se špatné stalo dobrým. Jinak řečeno, člověk se naučil svoji lekci. Proto nelze ztotožňovat svůj život se životem druhých a cítit se v zajetí svévole ostatních . lidí. Pocit se změní, když je uvolněn stres. Změna pocitu znamená změnu ve vztahu.
7) Život člověka je učení. Člověk se učí napravovat špatné a měnit ho v dobré do té doby, dokud se to pořádně nenaučí, i když to třeba pokračuje v následujících životech. Tělo dělá všechno to, co potřebuje duše, a duch se tím stává moudřejším. Doposud probíhalo pochopení dobrého a špatného post factum. Kdo se choval jednou hloupě, přivolal na sebe utrpení a pak všechno uvážil, ten nebude opakovat chybu, kterou udělal. Kdo si však zvykl spěchat dopředu a teprve potom myslet, ten může zůstat hloupý.
8) Můžeme se učit z vlastních chyb, chytrý se učí i na chybách druhých. Zákon života h1cá: podobné přitahuje podobné. Máš v sobě všechno, co vidíš na ostatních. Kdyby to v tobě ne¬bylo, neviděl bys to na druhých. V druhém vidíme pouze sebe. Kdo hledá prvotní příčinu svého neštěstí v druhých, nepřetržitě nevraží na život. Kdo má odvahu vidět své chyby, ten je nakonec napraví.
9) Všechno, co člověk činí, náleží věčnosti, i když čin nevede ihned k viditelnému důsledku. Po činu vždy následuje důsledek, i tehdy, pokud my sami jsme si vlastního činu nevšimli. V kosmické paměti, která je pro nás neviditelná, se jako v Boží kartotéce uchovávají rovněž naše neviditelné, skryté myšlenky. Lekce, které si každý z nás osvojil, nebo neosvojil. Kosmická paměť nás nerozděluje na dobré a špatné, jak to máme ve zvyku my. Ví, že chyba je učitel a člověk je žák.
Kdo napraví svoji chybu, to jest vykoupí špatné, vygumuje z kosmické paměti skvrnu, kterou tam zanechal. Vyjádříme-li se vědečtějším jazykem, dalo by se to nazvat změnou kosmické informace. Nová informace působí příznivěji jak na člověka, tak na celé lidstvo.
10) Jsme spojeni neviditelnými energetickými nitkami se vším, co jsme učinili. Tyto nitky může přetrhnout jedině ze srdce vycházející, upřímné odpuštění, nazývané rovněž pokáním. Odpuštění a prosba o odpuštění působí tehdy, když si člověk uvědomí své chyby. Když o odpuštění prosíme mechanicky v naději na menší trest, je to ten nejběžnější podvod, kterého se lidé dopouštějí denně. Karmický dluh se tím nevykoupí.
Umění odpuštění je moudrost, kterou člověk osvobozuje sám sebe.
11) Vně Boha neexistuje nic. Sila zla neexistuje sama o sobě. Když se energie lásky nachází v pohybu, je onou podstatou LÁSKA nebo Bůh, ale když se zastaví, stává se ZLOBOU, už jenom z důvodu přerušení pohybu. Její pohyb je bržděn STRACHEM. Takže na světě není čert nebo zlo. Peklo vytváříme my sami ve svém srdci, kde musí přebývat Láska.
Nejdůležitější ze všeho je MILOVAT. Milujte sebe, manžela, děti, rodiče, lidi, zvířata, rostliny, práci a uvědomujte si, že toto vše je od Boha. Když člověk staví Boha vysoko nad lidi a všechny ostatní projevy života, znamená to, že nepochopil podstatu Boha. Staví ho výš než člověka, ale to znamená, že i výš než sebe, a začíná milovat jenom tohoto Boha, to jest ideál; tvoření Boha však nemiluje. V tom případě se život, jako jednota, stává násilně rozděleným na dvě poloviny - duchovní a fyzickou. Dále nevyhnutelně následuje nenávist k fyzickému jako ke ztělesnění špatného. Tak vznikají náboženské představy o životě, které nutí milovat Boha, ale člověka považují za věčného hříšníka. Hříšníka, jenž si nezaslouží nic než neštěstí a pronásledování.
Podobnými zavedenými a šířenými postuláty víry, které otravují vědomí, otřásl čas. Skrz asfalt dogmatu prorazily protestující výhonky ateismu, které se snaží dokázat, že život není nalinkovaná cesta náboženských dogmat. Temnotou probleskl paprsek slunce. Avšak ateismus jako následující stupeň vývoje života se rovněž stal dogmatickým a začal působit bolest. Tak se zmítáme na své cestě utrpení od jednoho kraje k druhému, dokud nenajdeme to, co nám přinese duševní klid. V předvoji lidstva pádí ti, kteří překonali úroveň ateismu; na konci se motají ti, kteří se ještě nevymanili z brzdících pout náboženství.
Duševní klid je rovnováha. To je stav, při němž se dobré a špatné stává pochopitelným a dává si vzájemně právo na život. Pochopení závisí na myšlení.
Dobré myšlenky jsou nazývány pozitivními stresy. Spatné myšlenky jsou negativní stresy.

Aktualizováno ( Sunday, 10 September 2006 )
 
< Předch.   Další >

Akce

sdílení a dikša - Praha

 sdílení a dikša - Praha - vždy v úterý od 18,00

DNES 21.3.2017 MEDITACE NEBUDE JSE NEMOCNÉ!!! 
Učení:Probuzený je aktivní ve vnějším světě a pasivní ve vnitřním světě. The awakened one is active externally and passive internally.

sdílením stavů probuzeného dojde k synchronizaci vašeho mozku s mozkem probuzeného a při následné dikše je velká pravděpodobnost probuzení přijímajícího ....

Celý článek...