21 dní s AMMOU A Bhagavanem
Napsal Administrator   
Saturday, 09 September 2006

Image 

Milý čtenáři, chystáš se přečíst můj deník z procesu v Indii a jako k deníku k němu prosím přistupuj. Uvědom si prosím, že obsahuje moje niterné a hlavně „MOMENTÁLNÍ“ pocity. Je úplně jedno kdo sehrál jakou roli. Zaměř se prosím na obsah prožitků a hlavně uvědomění které z nich vyplynulo. K postavám, byť bys je poznal, poznala, zachovej prosím laskavý přístup, jako to dělám já ve svém srdci. Je to všechno jenom divadlo a jako ke hře k tomu přistupujme.
Přeji vám příjemný prožitek.......
Vaše Jana

Image 

Středa 28/09/2005

Fakt mi hnula žlučí L tolik už jsem dlouho neplakala. Volala mi, když jsem byla u Regči na návštěvě a něco pochopila, ale to hlavní ne. Ona nemá problém, máme ho my všichni okolo. Dokonce i o tom víkendu to prej bylo jen mezi náma pannama. Ránu bych jí dala nejradši, krávě blbý. Ještě že jedu pryč a že mám Haničku a Peťulku. Hned jak jsem si doma uklidila a uklidnila se, přišly se podívat na kočičky a pro instrukce. Takhle to bude lepší. Budu je mít doma jak se vrátím a nemusím pro ně nikam jezdit. Navečer jsem dojela pro Martina, dali jsme si v pizzerii večeři a pak jsem si zabalila, pokecala s Michalem a mohla jsem jít spát. Měla jsem toho plný kecky. Zítra letíme – kuriózně nemám žádný pocity.

Čtvrtek 29/09/2005

Tak a je tady ráno. Čas vydat se do Indie. Pořád žádnej pocit. Jako bych byla mrtvá. Jenom Martin je podrážděnej a já jsem „jedovatá“. No 3 dny to vydržím. Sama jsem přetažená, takže to nemá cenu řešit. Na letišti jsme se chytli znovu všechno co řeknu neguje a má na to svou teorii. Pěkně mně štve. Místo aby mně vyslechl, vymýšlí. Jako by říct,aby kufry šly rovnou, byl problém. Místo toho tvrdí, že si myslí, že si je budeme muset přenýst, a skoro bulí když mu řeknu ať nemyslí. V Moskvě už jsem ho poslala do prdele. Na Ruzyni jsme se setkali s Mílou a Davidem a taky s Pavlou a do toho mi ještě stihla zavolat Iva. Konečně se na něj naštvala. Tak by se to mohlo pohnout J. Let celkem v pohodě. Jen nevím co budu dělat s touhle cimprdlínou, pořád srovnává, ještě že let je noční. Jak tomu klukovi šrotuje hlava to je neuvěřitelný. Docela se začínám těšit na Indii tentokrát si to užiju. Už vím jak na to J))


Pátek 30/09/2005

Tak a jsme tu. Na imigračním jsem se málem počurala, ale pak už to šlo krásně. U východu jsem si vychutnala lovce lidí a pak jsme vyrazili vstříc Indii. V taxíku se na mně Martin zase osopil, protože jsem mu řekla že nemá telefon, ikdyž jsem roaming měla. Byl jak malej parchant. Tak se na mně naštval. Na jeho srdceryvnou výtku „Víš co ty mně děláš?“ jsem si odpověděla „Nevim“ a to bylo moje osvobození. Opravdu jsem nevěděla. Přeci mu nebudu schválně ubližovat. Byly to nervy a tak jsem to pustila a už jsem na to neskočila a nevzala si to za své. Bylo mi tak krásně,pochopila jsem že to malej kluk v něm se snaží vše zvládnout a ovládnout a jala jsem se užívat Indie. Neměla jsem tušení jak moc ji miluji a jak moc mi chyběla. Celou tu dobu byla ta láska někde hluboko schovaná. Asi abych se netrápila J. Dojeli jsme na Dadar a tam to začalo INDIE J to byl rachot. Našli jsme úschovnu, dali si svou první Dosu a chodili protože nebylo kam se vrtnout bylo moc brzy.Taky se mi podařilo aktivovat roaming pro tohle pásmo. Ještě že to jde i přes pevnou linku a stálo mně to jen 100Rs J Pak už nezbývalo než počkat než telefon naběhne a bude čas volat Nandanovi. Martina zachránila před blázincem jen zastávka autobusu, kde jsme seděli minimálně hodinu a zpívala jsem mu „Lízátko, já našel na zemi lízátko...........“. No a jako odměnu za zvládnutou situaci jsme dostali i luxusní oběd s Nandanem, čaj v jeho kanceláři a projížďku po Mumbai v klimatizovaném autě s osobním řidičem. To fakt bodlo. Že je Nandan skvělej člověk jsem věděla a stejně mně překvapil. Ta vznešenost, hrdost, respekt, pokora a laskavost.......... nádherná bytost J Děkuju. Ve vlaku jsme padli ani ne tak do spánku jako do bezvědomí.

 

Sobota 01/10/2005

A spala jsem jak mimino až do rána a ikdyž jsem nepila, chodila jsem pořád čurat. Taky jsem měla pěkně opuchlý nohy. Spala jsem dobře. Ani jsme neměli kavalce vedle sebe tak jsem mohla strávit celý den v tichu a musím říct že se mi to líbilo. Docela mně dráždí jak Martin pořád něco srovnává a tak jsem jen jedla a spala a konečně jsem si dala zase kotleet (či jak se to píše)  Taky už se těším na sprchu a čistý oblečení. To co mám na sobě není nic moc. Spíš pěknej humus L brrrrrrrrrr. Jízda vlakem se mi opět moc líbila. Taxíka jsme našli raz dva a dorazili na hotel, kde nás měli zapsaný J))). Všechno funguje skvěle. Hned jsem se vrhla na sprchu a to byla nádhera. Jenom to trochu kazily blechy v posteli. Proč jen má Martin na tyhle věci oko? Možná by bylo lepší to nevědět. Zajímalo by mně jestli jsme měly blechy v posteli i s Reginkou a jenom jsme to neviděly? ????

Neděle 02/10/2005

Tak už jsme konečně na startu i ve hmotě a po noci strávené s blechama, ikdyž kdo ví co to bylo, protože blechu s takovejma křídlama jsem ještě neviděla. Já jsem vůbec za život viděla hodně málo blech a doufám že to tak zůstane. Ani mně nic nepokousalo a ráno se mi nechtělo vstávat. Dali jsme si sprchu a ulovili pár banánů a sušenek, nějakou vodu a byli jsme vybavení. V předstihu, jak se na slušné Evropany sluší a Světe zboř se! Dokonce i tady v indii autobus přijel o celou půlhodinu dřív. V týhle zemi je všechno možný. J)) Jak to jde přes naše svatý, tak všechno funguje. I zbytek naší české výpravy dorazil na čas a tak jsem konečně poznala Janinu, druhou Češku v naší výpravě J)) . Autobus byl klimatizovaný, takže ani nestíháme trpět vedrem.

V momentě, kdy jsem měla pocit, že se něco děje, mně Martin upozornil na Shakti Stall a už se mi valily slzy jako hrachy. Ani nevím co to bylo za pláč, nejspíš jsem byla velmi dojatáJ. Vjeli jsme do oploceného, hlídaného areálu a byli jsme ohromeni luxusem úplně nových ubytoven. Jako bysme ani nebyli v Indii. Hned jsme vytuhly a málem bysme i oběd zaspaly, ale naštěstí máme na pokoji Holanďanky, samý čupr baby, a ty všechno vyzjistily a tak jsem měla aspoň zbytky a byly moc dobrý.

Večer jsme měli organizační setkání, kde nám Annie přečetla pravidla. Má to ale pěknou a velmi dobře placenou práci tahle kouzelná babička. Pak už jenom večeře a spát. Je až neuvěřitelný, jak moc se mi tu chce pořád spát. Taky je zajímavý, že mi poměrně často uletí mysl ke kamarádce. Co já tam s ní mam? To jsem netušila že mě ta neshoda tak zasáhla, ikdyž to bylo hustý a bolavý.

Ráno jdeme na uvítací rituál a pofrčíme. Mauna bude až od zítřejšího odpoledne. Na to jsem opravdu zvědavá. Docela jsme s Jančou proklábosily odpoledne a Martin s Jirkou se taky docela sčuchli. Hodně jsme se společně nasmáli u večeře. V noci jsem spala jako nemluvně a ani nevím co se mi zdálo. Tady jsem v zemi splněných přání tak se není čeho bát.

 

Pondělí 03/10/2005

Probudila jsem se brzy, asi tak 30 minut před budíkem a bylo mi dobře. Jenom střeva kdyby se mi chtěly víc pohybovat. Tak jak jsem se vyprázdnila hned po příletu se mi to zatím nepovedlo. Ne že bych musela mít zrovna průjem, ale už jsem to zažila lepší.

Ranní rituál (puja) byl moc pěknej. Jenom jak jsem plakala , tak jsem si rozetřela a následně úplně smazala tilakovou tečku kterou jsme dostaly při příchodu.  Vůbec nic mi z ní nezbylo a tak jsem si slíbila, že příště mi vydrží až do večera J. Mrzelo mně to, ale na tom svět nestojí. To mně víc trápí jak to tu tři týdny usedím. Budu se muset hooooodně protahovat. Snídaně byla super a po snídani jsme měli uvítací setkání s Anandagiriji a to byla síla. Na to jsem si musela lehnout a většinu času jsem byla v nevědomí. Informace, která mně zaujala nejvíc byla, že důvodem veškerého trápení lidstva je  „me and not me“  jinak řečeno „tovouni“. Člověk to pořád slyší, v mnoha směrech už to mám i zvládnutý a zažitý a znovu a znovu mně to zaskočí a znovu a znovu jsem vinna a znovu a znovu jsou vinni. To je i ten problém s kámoškou, pořád hledat čí to je. Kurník šopa, že by se na to jeden nevyflákl L, vždycky se na tu hru chytím, kdo to řeší toho to je a nedělat, že to není moje a ukazovat prstíčkem – „To voni.“ Už je mi v tom mnohem klidněji, ale však ono ještě něco vyleze.

Oběd byl asi stejný jako včera soudě podle některých komponentů, co na nás včera zbyly J. Měli jsme i nejlepší popodams (či jak se to píše J) na světě. Tak dobrý jsem zatím ještě nikde neměla a že už jsem jich snědla celkem dost.

Po obědě jsme se byly zaregistrovat a samozřejmě nám chyběla kopie pasu. Naštěstí to nebyl problém a Annie si nechala můj pas. Dráždila mě ale Martinova suverenita až arogance a „despekt“ s jakým o tom mluvil. Vadí mi že nerespektuje druhý???? Asi ano bude to něco takovýho .... Takže mi dělá ostudu????? Nevím, uvidíme... Možná předělá i mně????? Není mu nikdo tedy i já dost dobrej????? ....... uvidíme.

Při registraci najednou padlo, že v době od 16:00 do 18:45 je zatmění slunce a nikdo nesmí ven. Kdo se nestihne zaregistrovat bude muset zůstat na pánský ubytovně. My to stihly, ale nemáme krytky na průkazky. Naštěstí holky od nás z pokoje se nestihly dojít zaregistrovat a tak nám je přinesouJ. A přinesly ale asi jen pro mně. To by si musela Janina říct a to neudělala a tak si myslím tu co byla pro ni vzala Helen. Večer jsme dělaly rituál, kterým jsme zvaly Antaryamina (vnitřního boha) do svého srdce. Už jsme to jednou dělali s Karlem jenom tady tomu říkali jinak zvaly jsme „Divine Presence“ boží přítomnost. Nejprve naše dasa nabízela božským sandálům, Padukas (ty dominují našemu oltáři jako symbol toho, že člověk dosáhne maximálně úrovně chodidel boha) květiny, oleje, jídlo, tyčinky a potom jsme pozvaly svého boha do svého srdce a je vidět, že můj bůh má smysl pro humor. Jeho odpověď na mou nabídku byla „Milá Jani tvá nabídka se přijímá“ ve smyslu vyřízeno založeno s mrkáním a úsměvem J. Taky už jsem podstatně uvolněnější a cítím se tu jako doma. Požádaly jsme svého boha o dikšu a ta byla J))) takhle se mnou ještě nehýbali. Zítra máme rituál ohně, tak se těším.

 

Úterý 4.10.2005

Tak. Ráno jsem to nezapsala a odpoledne už ani nevím co se dělo. Ráno jsme obřadně nastoupili do autobusu a jeli jsme 200 maximálně 300m (ať nežeru) za brány campusu. Tam se konala Homa, obětování ohni. Moc hezkej rituál, ikdyž jsem z něj nic neviděla. Homa byla zaměřená na odstraňování bloků na úrovni fyzické, mentální a duchovní. Určitě to fungovalo. Jednak jsem velmi snadno upadala do transu a Vierka by měla radost protože jsem stále věděla kdo jsem a kde jsem. Je neuvěřitelný jak dlouho jsem vydržela sedět. Tělu se rozhodně ulevilo a nejen tomu fyzickému. Jen co jsme dojeli domů krásně jsem se vyprázdnila. Z toho jsem měla velkou radost.

Na druhém setkání jsem velmi ocenila Karlovu přípravu, protože jsme dělali Antaryamina a kromě ublížení, které jsem cítila od „Ní“ jsem se s ním cítila krásně. Pořád ještě skáču mysli na špek a sem tam zkouším řešit, ale řešení je neřešit, protože boží milost, prozřetelnost, se o to postará a o to jde.Můj bůh byl nejdřív mými rodiči. Amma mamka a Bhagavan taťka.chvíli jsme povídali, pak si hráli, taky jsme se smáli. Jsem jejich malá holčička J) jejich mazlíček..... a potom už bylo ticho, laskavo, heboučko a ten pocit zůstává a chvílemi sílí.

Po obědě nám promítli film a to nikdo neuhodne jakej J)) Dragonfly s Kevčou Kostnerem. Konečně jsem ho viděla celej a už vím, proč jsem doma u něj usnula.Přeci na něj nebudu koukat doma když mi ho chtěj promítat tady J)). Poplakala jsem si. Je to hodně o víře, celý je to o napojení na vnitřního boha a důvěře v něj. Tím že ztrácím důvěru, ztrácím s ním spojení a padám do bolesti. Je mi krásně. Je mi jako po  dikše a to na dikšu teprve pojedeme ke kosmickým bytostem. Už je to jistý graduje to. Těším se na výsledek i na cestu k němu.

Musím říct že kosmické bytosti mě překvapily. Až jsem se jich lekla. S lidma opravdu nemají nic společného. Skoro bych i možná ocenila i jinou formu podoby. Energie byly silný to bez pochyby ale nic takového co cítím jako boží přítomnost. Byli mi cizí. Nicméně do rána se mi pohlo extempore s „Ní“ a pomalu nastupuje klid, chvílema to byla až radost.

 

Středa 5.10.2005

Je mi tu čím dál lépe. Vzbudila jsem se až ráno těsně před budíkem. Něco se mi zdálo, ale už nevím co a ještě jsem přišla na to, že se „Jí“ už bojím věřit a že mně zase zraní. Ten pocit znám z dětství, kdy já jdu za nima s otevřeným srdcem a náručí a oni na mně buď spustí pandurskou a nebo dělaj ksichty a nemluví se mnou, úplně mně vyšachujou a jiný hry, který my lidi hrajeme. Jako by náhodou nám dneska Dasa vyprávěla o rolích, který hrajeme a který odmítáme. Sranda taky byla když mně Bhagavan vzal v meditaci za ručičku a šli jsme jim říct co si o nich myslím a ještě mně pošťuchoval: „do nich“,  a „nedej se“ ...... a já byla konečně naštvaná na plný pecky a všechno jsem jí to řekla jak to mam, a že na ty její hry kašlu, a pokud bysme měly hrát na fucky tak je mi líto ale budu se muset obejít bez ní. Že jsem sice vděčná za doporučení, ale klanět se a chodit po špičkách nebudu. Že jedinej kdo se snaží šéfovat je ona a že holky chodí po špičkách je jejich věc, ale ne moje! Stejně si asi na kurzy najdu větší prostory. Ráda jsem s ní pracovala, ale soutěžit mně nebaví. No a teď už tam mám radost. Už se nedám. Jen pro ni musím mít pořád otevřeno a to mít budu nejsem potvora. Jenom malá mrška a to mně těší ;-)))) Fakt ráda J)). Momentálně si to užívám jak malej harant a učím se, co jsem v dětství zanedbala nebo zapomněla a to brát si a říkat si o co chci, že mám na to právo a nespekulovat jestli tím někoho urazím. To bych se za chvíli nepohla. Sranda byla, jak mě Bhagavan pošťuchoval. Následně jsme dělaly rituál na invokaci „Divine“ prozřetelnosti a ten byl moc hezkej. Během rituálu jsme žádaly pra a prapra rodiče o požehnání a tam jsem měla radost jak to mám čistý. Taky jsme koupaly otce v boží milosti a to myslím naši museli cítit. Jsem zvědavá, jak je to ovlivní. Pak ještě svíčkový rituál jako poděkování. Ještě jsem zapomněla, že nás ráno rozdělili do skupin a dostaly jsme svou osobní skupinovou Dasaji Prabha a její pomocnice Margret a ....?????to jsem bohužel nechytila L. Dělaly jsme kolečko a všechny příběhy byly tak silný, dojemný a inspirující..... je to opravdu dar tady být.:-)))

Bůh existuje!!!!! A má smysl pro humor J))) Jak se mi zdály kosmické bytosti až odpudivé tak dneska si získaly mou přízeň. Už při příchodu mi přišlo, že se některý usmívají docela šlo lehce se otevřít a jako bonus jsme měli chechtací dikšu. Chechtali se nejen účastníci ale i kosmická stvoření se plácala do kolen a to byla podívaná pro bohy. To je bůh dle mého gusta a na cestu domů vedle mně posadili holčinu, která byla úplně mimo a pořád se chichotala a největší prča byla dasa přivedla jinou „mimoňku“ a několikrát se tý první zeptala jestli se může posunout a ta kývla, že ano, začala se chechtat a zůstala sedět. Tak to šlo asi 4x než uspěla J)). Skoro jsem se usmála. Když jsme dojely bylo tancování místo „šavasanu“ a to se mi náramně líbilo. Trochu jsem si povídala s přítomností a prej že má pro mně chlapa co mně bude milovat jako ona. Tomu říkám výzva. Procházím nějak lehce. To je dobře tak uvidíme.......

 

Čtvrtek 6.10.2005

Víc a víc  s láskou vzpomínám na Karla. To je až neuvěřitelný jak dobrou práci Karel odvádí. Stačilo ho jenom poslouchat a jak je mi tu krásně. Škoda jen že chybí měřítko normální bdělosti. To uvidíme až zpátky v realitě. Dneska jsme probírali to, jak není možné nikoho soudit, že všichni jsme pouhými oběťmi faktorů, podmínek, že když půjdeme po příčině opravdu do hloubky vždycky dojdeme až k Universu. Takže za všechno může Universum a ne Karel a Jana, jak jsme se mylně domnívali a tak se můžeme zlobit, protestovat, můžeme s tím bojovat......, ale to je asi tak všechno co s tím můžeme dělat. Naopak, když to pustím, vždycky to něco přinese a nějak to nakonec dopadne. To je přeci jasnačka. I o tom byl dnešní film „Rain Man“

Jo a taky občas zahlídnu Martina. Je to zvláštní předstírat, že se nevidíme. Vsadím se že taky koutkem oka šmíruje J Jinak ale musím říct, že zas tolik se s nim vidět netoužím. Fakt jsme tu každej sám za sebe. Těším se na kosmické bytosti.

Ještě k tomu „kdo za to může“ hodně mi to pomohlo s pocitem „proč já jsem vždycky ta špatná.....“ vždyť v každém okamžiku dělám co můžu a jak můžu nejlíp, tak proč jim nejsem nikdy dost dobrá? Fakt je, že tam nic nezmůžeme.Tam pomůže jenom „Grace“ – Milost. Neztrácet hlavu a vědět, že všechno má smysl a že všechny předurčenosti mají svůj cíl, a že o mně bude skvěle postaráno. Sice jsem to věděla jak to v tom Vrchlabí dopadne, ale asi bych vypadala jako blázen někomu to nutit. Už když jsem strkala čičiny do přepravky, tak jsem věděla že jedou zbytečně. Vlastně jsem to věděla když se Petra v sauně nabídla. To bych ale oba dva připravila o tu zkušenost a to by byla škoda. Takhle můžu být víc s Ivou a taky s „Ním“. Na toho dneska myslím hodně a pláču u toho. Mám toho kluka opravdu hluboce ráda. Ještě aby to bylo vzájemný.

Je zajímavý, že na téma vztahy jsme měly napsat krátký vyprávění hned co jsme přijely od kosmíků a pomeditovaly. U kosmíků to bylo prima. Ne že by na tom záleželo, ale už je mám ráda J. I meditace dobrá. Nedějou se tu žádný převratný transy nebo záchvaty jako druhým, ale moc mě těší, že mi tu říkaj věci na který jsem si přišla sama v rámci života a „přípravy“ na proces. Ne nadarmo se tvrdí, že proces začíná v okamžiku kdy se rozhodneš ho podstoupit.

Na téma vztahy bylo v kostce řečeno, že je nelze pochopit, nelze najít kde je vina. Jak už víme, za všechno může universum. Lze jej jen prožít tak jak jsou a hlavně se nesnažit někoho předělat. Napsala jsem jim tam všechno o čem jsem přemítala. No a v noci, teda nad ránem jsem měla ohromnou radost. Vzbudila mně menstruace. Hurá!!!! J))) Taky se mi potom zdálo, že ke mně přijelo plno trpajzlíčků s dlouhatánským vlečňákem a na otázku „co vezete?“ odpověděli: „ Vezeme ti radost“ a pak s tim zajeli rovnou do srdce. J))))))

 

Pátek 7.10.2005

Mám radost, konečně mám mencez hurá!!!! A jak to jde hladce...... ale aby to nebylo tak dokonalý, tak zase mám podezření na vši. Otravovalo mně to celou ranní meditaci a ještě teď mně svědí hlava. No ať to bylo jak to bylo poprosila jsem Bhagavana ať mně jich zbaví a po snídani jsem nic nevyčesala a to mně uklidnilo a mohla jsem se zas věnovat duchovnu. Nedráždila mně ani tak představa toho, že bych měla vši, jako že nemám jak se jich zbavit. Dopadlo to skvěle. Taky jsem prosila aby se mi všechny obdobný potvory parazitský vyhly. Dneska jsme probouzely 5. čakru. Tak ještě 2 a můžeme domu. I povídání se mi dneska moc líbilo a na Bhagavana se moc těším. Jsem ráda že jsem konečně v originále slyšela jak je to s tou myslí. Bhagavan tvrdí, že svoboda není osvobodit se od mysli, ale s myslí.Ne přestat myslet a vymazat mysl, ale naučit se s ní žít jako s přítelem. Říká, že mysl je naše historie, naše dětství, vzpomínky, minulé životy, vzory chování...... vždycky tam bude. Nezmění se naše mysl, ale náš postoj k ní. Tím mi kluk udělal velkou radost. To je přesně to schéma se značkama J. Ten můj kurz bude žůžo. Taky říká že „Grace“ Milost nemá polaritu a je s námi pořád, ikdyž to co se děje není vždy hezký. To je ta moje bolest na tapetě blaženosti. Jsem moc ráda že to mám prožitý, díky tomu se mi žije mnohem mnohem lépěji a lehčeji J. Dnešní film byl bomba a ani jsem ho ještě neviděla. Hrál tam můj miláček B. Willis a jmenovalo se to The Kid. Už dlouho jsem se takhle od srdce nezasmála. Fakt vtipný a nakonec aaaaaaach, když nastal čas happy endu, kdy on tam stál na prahu domu své milé a tím začala láska na celý život, tak tehdy jsem měla nejen pocit, ale jistotu, že tenhle pocit zažiju. Na to se těším. Bylo to stvrzení včerejšího slibu. Byl to pocit tak silnej, že jsem ani nic neočekávala od dikši a tak jsme dostali zase chechtací. Kosmíci se mohli potrhat. No a před večeří nám dali maunu. Ještě že jsme si s Jančou stihly pokecat před dikšou . Myslím ale, že to bude v pohodě. Už je mi celkem jedno jestli mluvím nebo ne J)). Ještě k té mysli. Není důvod se čistit. Stačí přijmout co tam je. „Když se vykoupeš a vylezeš z vany, zase se ušpiníš. Tak kolikrát se potřebuješ koupat?“ ptá se Amma a má pravdu J))

 

Sobota 8.10.2005

Den kosmické matky, nebo jinak řečeno ženského principu matky teda Boha, já už blbnu. Nejprve meditace na krční čakru, což byla prča, protože jsem si tam posadila naší mamku a ta dělala jako že neví proč .... a jak se má tvářit..... a jak se to dělá.... a tak..... no ale pak si to začala užívat a nakonec si tam hověla a povídala s Ammou. To bylo příjemné. Taky mi dost tekly slzy. Ale to až po snídani při obřadu. Obzvlášť, když se provalila láska k mamče a taky hodně vědomí toho, že žena je krásná podle toho co vyzařuje, jaká je. Zvláštní bylo, že mi jen tekly slzy. To nebyl pláč, jen mi z očí valily slzy. Hodně a velký. Napojení na princip matky jsem si fakt užila. Taky už začínám mít žízeň. To znamená, že budu běhat čurat.  Dneska už jsem byla 2x ještě že mně to neva J. No a největší zpráva je, že nejedeme ke kosmíkům, ale........ tadá...........hurá..............máme daršan s Bhagavanem. Moc se těším plác plác plác J))))))))))

Jo a taky mi vyjelo při meditaci „nejez tak , budeš tlustá.....“ tak uvidíme co z toho bude. Žena = Shakti = hybná síla Universa.

Musím říct, že se mi neudělalo moc dobře. Bolí mě žaludek, nebo mencez, nebo obojí a ještě se k tomu přidala hlava, asi se mi něco klube. Při daršanu u Bhagavana to celkem polevilo, ale cesta zpátky byla pekelná, takže si ani moc nepamatuju co jsem prožívala. Jen snad když Bhagavan přišel a požehnal jen kraťoulince, tak to byla síla, že mně to až fyzicky pohlo. Taky jsem měla pocit, jako by se mně ptal co všechno chci a potom, ani už nevím v jaký souvislosti, se mi zjevila Panenka Marie se somradlem a jezulátkem, jako že už jsou tady. To mně pobavilo. Jak už jsem řekla, cesta zpátky byla pekelná. Myslela jsem že už nikdy nebudu chtít sedět a šavasan jsem prošla ani nevím jak. Pak nám pustili video daršanu s Ammou a řekli: zítra za ní pojedete........ škoda jen, že mi bylo tak špatně, protože můj vztah s Bhagavanem byl vždycky dobrý. Je to laskavý otec a přítel, který mi dává všechno co mi dosud chybělo a otevřel mi cestu k otci, za což jsem mu obrovsky vděčná. Ale Amma je nejspíš pro mne to, pro co jsem si přijela. Ženská a mateřská láska. To je to co mi chybí a tak abych nenechala nic náhodě, narvala jsem se práškama. 1 růžovej a 2 černý a šla okamžitě spát a ani ohňostroje na počest matky mě nerušily. Takový stavy už jsem zažila. S tím je nejlepší nedělat nic a počkat až to přejde a taky že jo.  Vynechala jsem večeři a v noci jsem se probudila v mnohem lepším stavu.

 

Neděle 9.10.2005

Den Ammy Hurá!!!!!! Nad ránem se mi zdál podivnej sen. Nějak se mi tam prolínali 2 muži. Oba se o mně ucházeli a ikdyž se zdálo, že mám vybráno, nějak se nepodařilo sejít se s tím „favoritem“, ikdyž nechápu proč jsme se snažili sejít tak, aby o tom nikdo nevěděl. Když už jsme se sešli, bylo ještě třeba dojít pro něco myslím do auta a gentleman to samozřejmě šel zařídit a zmizel....... a já se probudila zmatená. Samozřejmě je to o vztazích. J) Pořád ještě je mi zle a aby toho nebylo málo, tak jsme s Jančou seděly vzadu na pětce, kde to teda notně drncalo. Hezky jsme si vykládaly a když jsem jí vyprávěla o Richardovi a jak moc ho mám ráda a jak špatně mi bylo když jsme se rozešli, zareagoval na to i žaludek i slzy. Tím pádem jsem jela do nemamu rozhodnutá, že si řeknu o toho chlapa. Že to chci a že je to pro mně nesmírně důležitý ......... a pak to přišlo...... naplnit a zapálit srdce na všech úrovních....... to je ono!...... to chci! ....... to zahrnuje i toho chlapa, i děti, i středisko, i............. a to jsem si přála J)))))

Jestli to u Bhagavana bylo silný, tak Amma mně opravdu chytla za srdíčko a naplnila ho. Tolik slzí jsem tam vyplakala, bylo mi tam krásně. Ani mi nevadilo ušmudlaný tričko. A jak se tam dikšovalo. Myslím že jsem dostala tak 5 dikš, ale všechny stejný. Ticho, klid, jen mi víc nebo míň tlačili na hlavu. Skoro jako bych byla imunní což zcela určitě nejsem vzhledem k tomu jak mě bolela šíša. Když jsem se najedla tak bolelo i břicho ale už podstatně míň a to bylo super J. Chtěly jsme si tam s Jančou dát čaj, ale všude prodávali jen kafe jako by ti Indové přestali čaj pít. Divná móda, když mají tak dobrý čaj. Naštěstí budeme mít ještě týden na to si ho užít. U moře, .... to bude paráda. Tam se pořádně zčajujem J. Místo čaje jsme si daly ananasový džus a byl super. No a pak se jelo domů. Náš autobus nebyl klimatizovanej a tak jsme měly celou pětku pro sebe a tak jsme si to užily. Pár hupů jsme přežily vleže a ještě jsme si lebedily, že se na nich můžem obracet jak palačinky. Jeden jsme ale nevyhmátly a dostaly tak parádní dikšu o strop, že jsem myslela že můj krk je minimálně o několik centimetrů kratší. Jestli po týhle ráně zůstala mezi mnou a jednotou nějaká zeď, tak nevím. Do kampusu jsme už dojely raději vleže. Další takovou bych asi nepřežila J. Zajímavý ale je, že mám pocit jako by ta hlava povolila. Uvidíme.

Povolila, ale zase ne tolik. V sedm byl sraz dole v lobby ale nakonec z toho vyplynulo, že budeme mít volno, zatímco ostatní budou mít schůzky s naší dasaji. Náš pokoj přijde na řadu zítra. Sedly jsme si s Jančou na trávu před domem a povídaly si o svých vizích a prožitcích. Bylo to prima. Je až překvapivý, jak máme blízké prožitky. Místo večeře si šla Janča zpívat a já kreslit. Dala jsem si sprchu a myslela jsem že omdlím. Povečeřela jsem sušenky a kreslila obrázek toho pocitu. Byl hodně chaotický a měl v sobě hodně černý. V noci jsem spala hodně neklidně a probudila jsem se s pocitem, že se bojím chlapů. Lépe řečeno bojím se jim otevřít ve vztahu, bojím se že mně zradí. Jako kamarádi jsou ok. Dokonce lepší než ženy, ale jako partneři?........ NEE

 

Pondělí 10.10.2005

Ráno už to bylo o dost lepší. Střeva myslím pustily to co držely a co mně tak řezalo v břiše když jsem čekala na pohovor s Prabhati. Přišla jsem na ten pocit. Vlastně je to pořád ten samej co v Tatrách. Otec hromovládce. Spouštěč byl ve filmu kdy otec řval na chlapce: „Co to děláš?! Co si myslíš?! Chceš ji snad zabít?“ Přesně jako náš tatík. Sice tak neřval, ale taky uměl pěkně vydeptat. Kolikrát bych radši dostala a nebo nebyla. Když jsem přišla na řadu, dostala mně hned první otázka. „Jakej byl daršan?“ Okamžitě mi vytryskly slzy a odchází i poslední zbytky toho co tam sedělo. Byla to láska Ammy, která mi tak chyběla a taky mi pořád dobíhá, jak moc jsem se izolovala od lidí. Jak aby mi nemohli ublížit, jsem je k sobě radši nepustila. Byla jsem ochotná lásku dávat, ale radši nic nechtít. Pomalu se to uvolňuje a bude toho tam víc páč bříško opět zlobí.

Po snídani jsme měli velký obřad „omývání božích nohou“ Byl jeden velký obřad pro všechny skupiny a dokonce přišli i nějací pohlaváři. (Dodatečně jsme se dozvěděli, že to byl guvernér státu a jeho doprovod) Ti zůstali ale jen tak 10minut. Obřad (puja) byl hodně silnej. Oba mniši kteří ho sloužili dostávali průběžně pořádný záchvaty smíchu a byli pěkně sjetí. To se mi tu moc líbí, že zdejší bůh má velký smysl pro humor a při bohoslužbě se můžeš klidně chechtat co to dá a nikdo na tebe nedělá ksichty. A na mně taky ne ;-) J)))))) ha ha ha. Jak říkám byla to síla. Po obědě jsem lehla a spala a vzbudila jsem se patnáct minut před začátkem dalšího sezení.

Konečně se dostáváme k mysli. Ne že by mně nějak obtěžovala. To její žvatlání mi už přijde celkem milý a jen občas mě dostane. Nicméně myšlenky vyslovené byly hodně zajímavé. Všechno funguje automaticky a nemůžeme to ovlivnit. Dokonce i něco zastavit, změnit, přijmout....... jsou zase jenom další myšlenky. S tím prostě nic nenadělám. Lze to jen prožívat. Nelze to ani nijak obelstít. Jako alegorii na to nám pustili February 2nd, u nás známé jako Na Hromnice o krok více. To bylo hodně názorné jak on tam zkoušel všechno, včetně smrti a nic nefungovalo, až když si konečně pořídil život, tak to šlo.

Po filmu nám dali přestávku a mně se vyplavila bolest z rozchodu s Richardem a bylo jí hodně. Tak jsem si s ním ublížila a tak jsem ho milovala a miluju. Rozhodně je to muž mého života a tolik jsem ho toužila znovu vidět, vídat, mít ho zas víc ve svém životě. Ne zpátky jako partnera, ctím jeho svazek a doufám že je šťastnej, ale jako milovaného blízkého člověka. Andrea má v sobě něco co mi ho hodně připomíná. Asi je to náhoda že bydlím s holanďankama ;-).

Meditace byla na 6.čakru takže přituhuje. Byla opravdu hodně silná a cítila jsem ji až fyzicky a po ní v šavasanu mi zase vyplaval „ON“. Taky se mi hodilo hlavou, že by nebylo marný dát mu tohle přečíst, ale mohla by to být manipulace. Teda mohlo by to tak vyznít. No ale pokud se to vyjasní tak proč ne J) Vždyť mu ten deník nemusím dávat číst hned jak přijedu. Přeci. Můžu chvíli počkat.

Taky je divný vidět kluky a nemluvit s nima. Když jsem dneska čekala na oběd, seděl Martin přes uličku a dělal, že mně nevidí. Těším se, až mi poví jak to prožíval.Jirka ke mně přišel a zeptal se šeptem „Are we in mauna?“ Jenom jsem kývla že ano. Docela bych pokecala. Mám ho moc ráda, ale na druhou stranu mi zas až tak nevadilo zůstat v tichu. Zažívání zlobí s novou vervou ale tentokrát to jde celkem ven a tak jsem vynechala večeři a aspoň jsem měla pokoj chvíli jenom pro sebe. Dopsala jsem deník a jdu chrnět. Ráno máme kosmíky.

 

Úterý 11.10.2005

Tentokrát jsem spala fakt mizerně. Dokonce jsem si přeležela ruku. Ani sny si nepamatuju a z postele se mi fakt nechtělo L. Že by myšlení? V podstatě jsem vstávala s pochybama jak to teda s tim klukem máme. Má mě rád, nemá mě rád, bojím se, že mně odmítne, tam jsem se chytla asi nejvíc. Nakonec jsem došla k tomu co cítím a hlavně k tomu, co cítím v jeho přítomnosti a tam je to sice dost stydlivý ale moc hezký. Oba jsme dost opatrný, ale to se není čemu divit.

Kosmíci vypadali po ránu moc mile a dneska i lidsky. Chtěla jsem aby mi pomohli s těma vztahama a hlavně s chlapama. Do oběda jsem myslím dostala odpověď. Jak to píšu, uvědomuju si, že ty pochybnosti jsou jak kolotoč dokola, což je v pohodě. Stále častěji se zastavuje na realitě a stojí tam čím dál častěji a delší dobu. Když jsem rozjímala v „ohradě“, kam nás zavezli po kosmíkách, došlo mi, že je třeba se zaměřit na sen a ten přitáhne toho, s kým ho budu sdílet. Ta největší pecka přišla po čakra dhyaně, kdy nám dasaji vykládala jak moje myšlenky nejsou moje myšlenky. Jsou to myšlenky lidstva a my je jenom sdílíme. To dává perfektní smysl. Pořád jsem řešila moje, .... její..... , nejdřív s Martinou, potom s „Ní“ .... já se jenom ladila na stejnou stanici, ale už jsem to nevnímala jako svoje. Pak vlastně, .... myšlenky nezmizí jen se na ně nebudu ladit, chytat a tím se zrcadlení úplně změní. Sdílení dává smysl zrcadlení nebylo vždy aplikovatelný.

Když dneska při rituálu odevzdám „své“ myšlení, řeč, jazyky, léčení....... a všechny dobré vlastnosti bohyni matce, bude to ze mně lézt jen správně. I to je vlastně nesmysl tak to je vždycky, když není správně ani špatně. Taky jsem byla potěšena tvrzením, že tady mám všechno půjčené, nic mi nepatří, tak jak bych to chtěla ovlivnit? Ten pocit už mám dávno jen se mu plně odevzdat a už mi nezbude než se ze všeho radovat....... už aby to bylo J))))

To bylo vlastně téma dnešní Homy. Po ní by se mělo myšlení zastavit. Teda myšlenky by se měly stát pouhými hosty. Negativní myšlenky a programy by měly ztratit svůj náboj, nastoupí božská moudrost a inteligence a všechny moje schopnosti, vědomosti a talenty se stanou nástrojem boží milosti zrovna tak jako dar řeči který mám a při léčení když řeknu, že to bude dobrý, tak se to vyplní. Sarasvati – bohyně moudrosti a umění se o to postará. Do 6. čakry si mi sedla Panenka Marie a Sarasvati mi sedí na jazyku. To mně pobavilo. Bude bez večeře chuděra. Břicho mně sice nebolí ale večeře vynechám. Jsou na mně moc pozdě. Cestou domů (ze svatyně přes uliciJ))) se strhla pěkná buřina a celkem se hodilo jet autobusem. Měla jsem štěstí, že mně svez i od jídelny na ubytovnu a tak jsem tu byla rychle a suchá a mněla pokoj chvíli pro sebe. Už mi končí mencez tak by se mohlo upravit i trávení.

 

Středa 12.10.2005

Na dnešek už jsem spala líp a sen co se mi zdál nad ránem byl zvláštní. Setkala jsem se s klukem, něco od skatu nebo tak a ten měl malýho chlapečka a potřeboval pomoct s jeho hlídáním. Pomohla jsem a moc se mi to líbilo. Potřeboval vyřídit nějaký papíry na jeho opatrovnictví, že není jeho táta, ale že mu zůstal na krku a že se chce postarat. Tak jsem mu vyřídila a šlo to hladce. Další sekvence byla další hlídání, tentokrát byl kluk počuranej a neměl sebou náhradní věci. Povídali jsme si jak to má s tím čuráním a vyšlo najevo, že prostě jen mění pleny a nic víc. Poté jsem se probudila. Proč mám pocit že mi ho chtěl hodit na krk?nebo minimálně využít abych klukovi nakoupila nový věci? Hmmmmmmmm? Copak se asi klube? Asi Nic J))

Taky jsem úplně zapomněla napsat, že se včera při Homě přišla podívat Vierka. Jasně jsem ji cítila skoro bych řekla i viděla jak vykukuje, spíš nakukuje skrz energie. Dneska zase byla meditace na šestou čakru. Je to dost silný protože ji neustále cítím a už mám i pupínek ;-) Dnešní Paduka Puja byla hodně silná a dokonce se povedlo na požádání si to procítit jako by mi už zase hořelo srdce a i břicho už je podstatně jiný. Nabídla jsem se jako nástroj milosti moudrosti a inteligence a nabídka byla přijata. To jsem cítila zcela zřetelně. Cítila jsem i změny fyzický a taky..... opět je tu dohadování s Lenkou. Kdy už tohle skončí? Budu to dál pozorovat a uvidíme. Je to zajímavý, protože teď v sobotu měli šamany 13 tak jestli to s tím nesouvisí. Uvidíme co budou říkat.

Konečně se taky věnujeme tělu a tělo má velkou radost. Ráno jsme cvičily pozdrav slunci a odpoledne hodně zajímavý cvičení. Ve dvojicích, v podstatě vnitřní silou, tzn hooooooodně pooooooooomalu. Nejprve Namaste s pěknou úklonou (hodně je při tom cítit napojení nahoru i vzájemně). Potom pokud potřeba krok k sobě a podat si ruku. Všechno hodně pomalu a potom zamávat bye bye (pa pa ) a dál už se zavřenýma očima pomaličku poděkovat a dotykem ocenit celé tělo. Předtím proslov jak moc jsme mu celý život ubližovali, nejedli, jedli, neodpočívali, ne...... , kritizovali ho.... tlustý, tenký, ......... Začínáme pomalé hladivé dotyky, obličej, krk, ruce (co všechno dělají), nohy (kam nás nosí), tam jsme skončily. Klidně bych pokračovala. Potom jsme si přikládaly ruce na bolavá místa a žádaly milost ať je vyléčí. Potom jsme vyzvaly své tělo k tanci a tančily s ním nejprve v obětí, pomaličku a pak se to stupňovalo do úplné divočiny. Nechaly jsme tělo radovat se a smát se a nakonec šavasan a hodně se nás fakt smálo J))). Jen co jsme trochu vychladly, frčelo se na kosmíky. Pěkně mi tam lítaly myšlenky. Hodně jsem byla ve Vrchlabí a tak jsem prosila o pomoc. Hodně mi ale chodí vize ohledně další práce. Je to jasný. Budu si muset ve Vrchlabí najít větší prostory jinak se umlátíme. Na kurzy s dikšama je třeba prostor na cvičení s tanečkama. Po kosmíkách ještě šavasan a hlubinná relaxace. Musím říct, že na mně byla moc dlouhá a opravdu jsem svoje tělo neovládala až mě chytla panika a byla jsem ráda že se mi vrátilo. Tak bylo mrtvý. Ano, sice už jsem to zažila dřív ale tentokrát jsem to zažila dvakrát tak silně a opravdu. Je to jen podnájem a ani v něm nebydlím sama J. Teď ještě přibyli Amma s Bhagavanem. Teda teď se o nich ví, abych byla přesnější. Že jsem u sebe jen na návštěvě jsem hodně cítila i při cvičení ve dvojici, kdy jsem měla pocit, jako když na tu druhou koukám hledáčkem, nebo periskopem.

Jo a taky už vím proč se mi stýská po domově J Jaký by asi mohly lítat myšlenky kolem místa kde lidi jdou do sebe a kde je tolik lidí tak daleko od domova? J))))

 

Čtvrtek 13.10.2005

Sranda jak tam automaticky píšu každej den rok jako by se mohl změnit J Ikdyž tady je všechno možný. Dnes je myslím zlomový den. Nejen že mi je pořád ještě dobře J)), ale děje se i plno věcí. V noci se mi zdálo, že jsem měla malé dítě. Vlastně jsem to myslím byla já. Nějak mi nešlo se o to děcko starat. Vždycky jsem ho odložila že musím dělat ty „velký“ věci, jako třeba nakoupit a ono mi zatim chcíplo. To se mi za noc stalo několikrát. Na tom ani není nic moc k přemýšlení J)). Ráno jsme začínali až v 7:30 a tak jsem měla plno času sebrat a vyžehlit vypraný prádlo, zacvičit si, oholit si nohy (abych se ještě poznala J) dala si sprchu a namočila prádlo. Musela jsem ale číhat na kyblík. Teď když prší lidi perou jako vzteklí. Ráno byla jen meditace na 6. čakru a po ní se začaly dít věci. Začaly se dít už při meditaci. Zase se mi hlavou honila ta samá příhoda ta holka se musí doma uškytat. Pořád ta mysl řešila co bude až se vrátím, pořád něco vysvětlovala, až mi najednou došlo, co to je. Vlastně mi vadilo říct, že se věci změnily, že moje role a úkol u nich skončily, a že je teď klidně nějakou dobu budu milovat z povzdálí. To bylo ono. Bylo velmi osvobozující moci odejít. Vytratit se, když jsme si dali co jsme měli a nemuset to nijak vysvětlovat. To jsem vlastně v životě nikdy neuměla, ba dokonce nesměla nikoho „opustit“ a že jsem tentokrát opravdu chtěla a ona to moc dobře vycítila a proto mi volala. Měla strach a věděla proč. Stejně to v jistym smyslu udělám. Trochu se stáhnu a rozvolním ty vztahy a bude dobře. Bylo to moc o moci a ne o spolupráci. Role se vrátí na svá místa. Tohle zjištění, abych se vrátila k tématu, bylo pro mně tak osvobozující a mněla jsem takovou radost, že jsem neváhala a poprvé jsem vybalila pláštěnku abych mohla přeběhnout na pokoj a všechno si zapsat Bylo to tak důležitý, že jsem si vyprala prádlo, popadla pláštěnku a mazala zpět do modlitebny a zapisuji to až teď po obědě J)). Cha cha cha J) V modlitebně nám nechaly ještě plno času na rozjímání, nezačaly totiž načas a tak jsem pokračovala v úvahách. Ještě mi to nepřišlo úplně „košer“ a „domyšlený“. „No jo, ale když tohle všechno jsou jen myšlenky a koncepty, který běží automaticky a nemůžu za to ani já ani ona....... může za to universum (aspekty, podmínky, geny, politika, příroda .......... ∞) pak.......... pak ................ pak vlastně není žádný problém, ani nikdo kdo by ho měl, ani nikdo s kým by ho ten, ta „nikdo“ měl měla“ a to byla bomba J Aby toho nebylo málo, vzápětí začala Purnimaji vyprávět příběh z procesu jednoho z mnichů Joganandy.

Joganada byl velký duchovní hledající. Hledal dlouho a hledal usilovně na své cestě k osvícení (Mukti). A najednou, při procesu, kdy se Bhagavan rozhodne, že mu dá Mukti, se po dikše ocitl na pokoji a čekal že se bude něco dít. Všude se něco dělo. Lidi se smáli, plakali, křičeli ........ jenom on nic. Najednou ucítil přítomnost a bylo mu jasný, že je to Bhagavan. „Á musím ho požádat, ať mi dá Mukti.“ A taky to udělal ......... a .........nic. „asi málo“ a tak zkoušel všechny možné způsoby až nakonec úplně zoufalý zařval „Bhagavane! Prosím tě!!!!! Dej mi Mukti!!!! Mukti ! Dyť přeci musíš vědět o čem mluvím! Nebo ne?????!!!“ Bhagavan se usmál, a říká „tak dobrá, dám tedy Joganandovi Mukti. Ale řekni, kterému?“ Jogananda se otočil, a ke svému zděšení uviděl stovky Joganandů a znovu slyšel „Tak kterému mám dát to osvícení?“ A tak mu to došlo. Není koho osvítit! A byl FREEEE J))

Další věc, kterou nám vyprávěla je: Představ si, že jdeš do obchodu se zeleninou a nemáš sebou žádnou tašku. Předpokládejme, že zelenina má na sobě malé háčky a tak ji na sebe vzájemně zavěsíš a neseš je tak domů. Pro pozorovatele by to mohlo vypadat jako že tu zeleninu neseš v neviditelné tašce, která vše drží pohromadě (já). Tak to ale není jsou jen procesy jako láska, radost, nenávist, zloba, bolest,........ na co si jen vzpomeneme. Problém je v omezení vytvořeném řečí. Odtrhujeme prožitek od prožívajícího a tak říkáme: „Já mám radost, já jsem smutná“ a ono zatím jenom JE radost a Je smutek. Nic víc nic míň. Jen prožitek. Osobností není jen konečný počet a není třeba je rozpouštět. Není problém mít osobnosti. Ty se dějou automaticky a automaticky se taky rozpouští. Problém je nesmět některý mít a myslet si že jsou špatný. Takže nerozpouštíme osobnosti ale stres z nich.Stačí zjistit, že nejsem a už není koho osvítit. Tak pa pa Jano už jsou jen osobnosti. Dobrej fór k tomu měl od Bhagavana na videu Noel z Argentiny. Řekl mu ho, když po uvědomění si tohohle snídal na terase. PŘÍTOMNOST jako učitel ve škole vyvolává žáky: proudění vzduchu zvané vítr.........ZDE! slunce ..........ZDE! radost ........ZDE! dům .......ZDE! ......... Noel .........Noel?..........Noel?! ......nic. Ostatní se ptají „kdo to je?“ a učitel Bůh říká: „á to bude chyba“ vyškrtne ho, „to se stává často.“

Ten se mi moc líbil J)))) ten dám k dobrýmu J)))

Tak, myslela jsem, že to přes polední klid nestihnu, ale v pohodě. Jo a taky mi po snídani odešly výhrady k tomu používat řeč jen jako nástroj přítomnosti. Nikoho neurazit, nikomu neublížit, vždyť to je po čem toužím J)). Uvidíme, jaký na to budou reakceJ. Jana poťouchlá mě baví J a jsem ráda že se nemusím zbavovat osobností, že to jde hnedJ)). Jana efektivní = líná J a vtipná.

Vypadá to, že jsem ve svém životě měla jen 2 nevyřešený vztahy. V obou mám teď velkou lásku ta u Něj je mi milejší J uvidíme co bude dál. Zbytek dne už byl „klidnej“. Odpoledne Ananda Mandala jen s tím rozdílem, že jsme ji dělaly každá za sebe a ne v kruhu. Na konci u Sahasrary nezpívali Ogun Satjam, ale Moola Mantru. U kosmíků jsem tentokrát seděla asi ve 3.ředě což byl nečekaný úspěch a tentokrát jsem je i hodně cítila. Bylo to asi tím, že jsem to úplně pustila ať si se mnou dělaj co je třeba. Když stejně není co osvítit a měla jsem pár přání ohledně českých skupin, těla a tak. Některý věci se mi tam vyjevily samy. Dokonce i sex byl zmíněn, jsem zvědavá. Hodně mi od tý dikši těkaj obrazy z blízké budoucnosti, ale nic vyhraněného. Hodně ohledně partnera, poradny ve Vrchlabí..... Taky jsem při šavasanu intenzivně cítila Petru a i On se mihl. Že by si vzpomněl? Musel škytat celý den ještě že večer bude mít klid když jsme tak napřed J) mám na mysli časový posun.

 

Pátek 14.10.2005

Nejenom, že jsem spala mizerně. Byla jsem taková přebitá. Asi se projevuje nedostatek pohybu. Nakonec tady ještě začnu běhat nebo chodit dokola a nebo, a to spíš lezou další věci. Hned od rána jsem se nemohla na lidi ani podívat. Na můj vkus mi přijdou příliš draví. Nakonec jsem se chytla na věci na oltáři. Zase bylo všechno jinde než jsem to dala. Baby jedny nenechavý svíčkový mě nasraly a je mi jedno, kdo to přerovnává. Karty a kartičky jsem vzala hned a ten zbytek po obědě. Nakonec jsem zjistila, že jsem si vzala kartičky někoho jiného. Ty moje někdo přendal na druhý konec oltáře, ale už jsem si nechala ty cizí ať si taky užijou. Je mi to fuk! J)) No a tak jsem se tak načuřená koukala na ty vrhačky se před oltář a tak mě sraly...... ráda bych řekla štvaly ale nebylo by to ončo. Přijde mi to laciný a povrchní v takový míře. Vím že je to mocné gesto, ale když je toho moc je to otrocký a můj bůh je naštěstí kámo a o tohle by nestál. Vadilo mi, že mi to vadí a poprosila jsem o pomoc a při rituálu se mi vyjevil oheň a bublina s Avalonem. 2 příběhy jen jako symbolika a věděla jsem, že mi ublížili fanatičtí uctívači a minimálně v 1 případě katolíci. Vyvalily se mi slzy a bylo. Taky vím, že rituály jsou tím, co mám najít. To se mi má vyjevit. Síla mých rituálů bude hodně velká. Vše má svůj čas a tak čekám. Taky jsme dostaly prostor pro dotazy. Měla jsem jeden ale nedošlo na něj a tak se zeptám při pohovorech. Zajímá mně,jestli osobnosti časem vymizí jako myšlenky a nebo jen přestanou vadit. Líbí se mi, že tu taky tvrdí, že jejich učení jsou pouze směrové tabule a když jsem dneska koukala na ty uctívačky napadla mi věta „to si radši zasouložím s pořádným chlapem a ne s cedulí“ J))) to mě pobavilo.

Miluju tyhle pohovory. Jde to líp než jsem myslela. Ano osobnosti tam vždycky budou. Dokonce i mysl si mohu nechat. Pobavila jsem Prabhati svým nedšeným „miluju svou mysl“ J . Smála se tomu. Jde jen o to být v klidu s tím co je a s uspořádanou myslí už se dají dělat věci J)). Já mam takovou radost!!!! Jupíííííííííííííí!!!!!! A to máme ještě víc než týden před sebou. Cestou ke kosmíkům mi došlo jak tohle divadlo funguje. Osobnosti jsou to co žije skrze tělo a vědomí je divák na týhle scéně. A tím ještě nekončíme. U kosmíků to byla taky bomba. Sedla jsem, poděkovala a povídám: „teď už jen být v jednotě se všema....“ a ani jsem nedořekla a byla tu otázka: „A s kým chceš být v jednotě?“ a ........a...........BINGO!!!! Ono vlastně vlastně není s kým být v jednotě, ona vlastně není žádná oddělenost. Je jenom vědomí. Takže síť se dívá na kamínky (uzlíky) jak hrajou divadlo. Paráda! Miluju tyhle otázkový odpovědi J)). A to je jenom brána do vnitřního světa. Teď teprve začíná to zajímavý. Škoda jen že mi tak třeští hlava. Mám takovou radost, že jsem si na oslavu dala i večeři a teď to musím zaspat.

 

Sobota 15.10.2005

Klasika. Pobyt už se láme a tak si začínám užívat J)). Ani se nemusím na nic ptát, potvrzení přijde záhy. Dneska nám Purnimaji vyprávěla příběh Budhy jak hledal, zkoušel vypasany a všechny možné techniky a nic. Až pak omdlel a šla kolem dívka s miskou kaše, dala mu ji a jeho tělo i duši zaplavila naděje a jak tak seděl, úplně odevzdanej a bezmocnej, uviděl padat list....... Došlo mu, že permanentní stav, kterej celej život hledal, je vlastně v proměně. Že ten list, který padá k zemi, nezaniká, jen se promění v zem, z tý vyroste kytka, tu sežere........ a tak všechno souvisí se vším, nic nezaniká......., není žádná oddělenost, je jen jedna síť, nebo oceán vědomí, který se projevuje procesy. Všechno je jen proces, i já jsem jenom proces. Taky nám hráli opět z Noelovy desky. To CD musím mít J)) A budu Janina ho určitě má a Karel nejspíš taky.

Pořád nás honěj do přírody, a žádnou tu v tý ohradě nemaj. No ale nebudu předbíhat. Rituál prima. Dneska zase omývaly Padukas a já měla chvílema rarachovský představy boha jak sedí a kouká co děláme s těma jeho sandálama J)). No ale klobouk dolu. Opravdu mají ty jejich rituály sílu. Jednak se mi vyčistila hlava, přestala bolet, a něco povolilo na prsou protože čas od času pokašlávám a to se ještě netušilo, co se chystá. Odpoledne jsme začali celkem milým dokumentem o zvířatech v afrických pouštích, no a potom............ no a potom.......... druhý Daršan u Bhagavana. Tak tomu říkám překvápko. Tentokrát jsem si ho mohla i užít když mě břicho nebolelo. Necítila jsem žádný další zvláštní energie, ale když jsme odcházeli, pěkně mě bolelo na prsou. Nemam k tomu žádný obrazy jen Vivian z Avalonu. Jo a taky když jsme jeli k Bhagavanovi, byl na nebi rejnok z mraků. To snad nebudu ani nikde vykládat.

 

Neděle 16.10.2005

Tak to vypadá, že už mam hotovo a budeme jenom dočišťovat a ukotvovat. Ráno Ananda Mandala, to jsem myslela, že se počurám, ale přežila jsem. Mám hodné tělo. Potom nám zase pouštěli videa účastníků. Nejlepší byl Filip ze Švýcarska. Vyprávěl, jak mu došlo, že Tam nic není. Jak se chechtal, že mu celou dobu říkali, že tam nic není a ono tam opravdu nic není J)))). Je to prča. Následoval rituál zaměřený na Shanti Mantry. Takže klid, klid, klid. Pomalu se mi skládaj vědomosti a zase mi vylezlo to Její nafukování. Nechávám to být. Buď to odezní a nebo se s ní rafnu. Tohle jsou jen hypotézy. Asi se bojím tý atmosféry. No co kdyžtak mám svůj kamrlík. A máme tu osobnost co nenávidí konflikty.

Moje pravda pro ně zůstane nepravdou, dokud se nestane pravdou jejich. Je to jenom proces, kterej plyne. No ale stejně jí asi nebudu dávat tenhle deník číst. Teď už chápu proč jsem tolik plakala. Tolik bolesti a ona mi ani nedovolí být naštvaná. Dneska mě zaměstnala na celé odpoledne potvora. Vůbec se to nechtělo rozkrýt. No ale byly tam: „Nestojí o moji pravdu“ a když jsme vylezli od kosmíků a ukradli jsme si s Martinem rychlé objetí, zaplavila mě taková láska a přišlo „ když mě nebude mít ráda, přidaj se i ostatní“ ve smyslu že mi to polepí. Nebylo by to za život poprvé. Když jsem pak odpouštěla, šlo to hodně těžko. Netušila jsem, jak hluboká je to rána. Zato na Martina se moc těším až si to budem vyprávět. Ptal se jak, ale zachovala jsem maunu. Jinak by to byla potopa slov. S maunou je to hop nebo trop. Takže hop. Chci z toho mít co největší užitek A Jí buď koupím dárek a nebo rozbiju hubu. Je zajímavý, jak už to běží bez i s emocema zároveň. Ta přítomnost je neuvěřitelná.

 

Pondělí 17.10.2005

Včera jsem přišla na to, jak pustit klimačku a tak jsme pro změnu spaly v chladu. Sice jsem si musela přidat deku, ale byla to příjemná změna. Ráno jsme hodinu meditovaly venku na trávě a potom Homa. Meditace byla v poho. Myslím, že nám dávaj co nejvíc prostoru jít do sebe, aby nám to co nejvíc docvaklo a ukotvilo se to. Na snídani byla nekonečná fronta a tak jsme s Jančou seděly venku a šel okolo Martin a bylo na něm tolik vidět že už to taky má J)) a tolik se na nás chtěl vrhnout a všechno to probrat. Janča mi práskla, že jim to došlo hned po daršanu a že včera debatili 1,5 hodiny venku. Byli prý celí nadržení to probrat. Škoda že jsem u toho nebyla. Na druhou stranu jsem ráda. Chci tu maunu dodržet, abych měla jenom svoje zážitky. Martin se z toho vytancoval u šutrů a já se musela vrátit ven, jinak bych si stoupla za něj do fronty a to by nešlo. Neovládla bych se. S Jančou to jde, ale taky od sebe musíme kolikrát odejít.

Homa byla super. Ty se mi líbí. Jen jsem musela do židle už mě bolely kolena. Na kosmíky půjdu taky do židle. Jenom při rituálu jsem měla super vizi jak osobnosti v zákulisí života, t.j. pod hladinou vědomí se chystaj na scénu. Vzájemně si špitají, některý mají trému...... a pak jdou na věc. Na scéně jsou na sebe třeba i zlý, pořádně se porubou a když se vrátí do zákulisí objímají se, chválí, jak jsou dobrý a jaká je to psina J))).

Ve čtyři jsme měly jít na procházku a nakonec nic. Jsme první skupina, která měla zatmění slunce i měsíce. Místo procházky nám promítli film Oh, God. Book II. Bylo to docela fajn. O tom jak každý jeden z nás, dokonce i ten nejmenší je pro boha důležitý. Po filmu jsme měli třicetiminutovou procházku a na ní mi došlo, jak moc můžu prožívat bolest ostatních a jak se to hodí při práci. Jen si to nebrat osobně jak mě holky otestovaly. Po filmu jsem se hodně cítila v přítomnosti. Trochu jsem tančila a potom jen ležela a rozjímala páč byl volnej program, po kterém jsme měly společnou modlitbu. V kruhu jsme 21x zpívaly Moola Mantru a potom tichá modlitba za všechny ostatní ve skupině aby se rychleji prohluboval jejich vztah s přítomností a ony se v ní rozplynuly. Nakonec, jako při každý meditaci 3x Shanti.Docela to bylo dobrý. Tedy musela to být síla ale jak tu nejsou žádný kontrastní stavy, tak to tak neprožívám. Uvidíme co to se mnou provede J)). Opět jsem odolala večeři. Jsem šikulka. Už mi byla volnější halenka J.

 

Úterý 18.10.2005

Ani se mi nechce psát, ikdyž je co. Perou to do nás hlava nehlava J. Začínáme dělat věci kolektivně a připomínaj nám, že musíme sloužit lidstvu. Jasná věc. Proto jsem tady aby se mi s těma lidma žilo líp. Purnimaji řekla jednu zásadní věc. Opravdu jsem tu proto abysme pomohli lidstvu. Osvícení, toho jsme mohli klidně dosáhnout doma a to je fakt. Hezký bylo jak mě ty baby dneska štvaly. Přes snídani jsem řešila proč „Ona“ žárlí, když všechno ještě horký dávám dál, a ještě se kvůli tomu zadlužím a oni to pak maj za hubičku a já visim statisíce.......... No a po snídani přijdu ke svýmu  místu a vidím,...že protože jsem si nerozložila spacák, tak se tam nevejdu. Baby mi ho obležely a možná i odsunuly. Popadla jsem svoje věci a šla si lehnout jinam. Jenom Margaret mi dělala místo. Je to hodná holka. Už sem na to kašlala se s nima boxovat. Už jak jsem šla mi tekly slzičky a bylo to venku. Nemůžu nic mít, hned mi to vezmou a nebo když něco umím líp, nebo něco mam, jsou na mně hnusný, prostě, zkazí mi každou radost a dělaj mi to vážně hlavně ženský už od dětství. No a tak jsem si to odplakala a byl rituál a měla jsem zas svoje místečko zpátky. J)) Všichni zase chtěli sedět ve středu.

Odpoledne nás vzali do Shakti Stall a musím říct, že jsem si tam krásně zazpívala. Dokonce jsem i měla pocit že umím zpívat. J)) No a pak už „jen“ kosmíci. Cestou tam jsme jeli přes rozvodněnou řeku. Normálně sme brodili. Byl to zvláštní pocit a taky jsme píchli či co. To nám ale neřekli. Po kosmíkách jsem byla jak papiňák a málem jsem bouchla, když ještě začala další meditace. Naštěstí byla na sedmou čakru a tak to odsyčelo a byly z toho dvě slzy. Už nevím jak si sednout. Zadek mě bolí ikdyž ležím. Nejspíš budu muset sedat na židli. Taky dneska nemlčím a mluvily jsme i s klukama. Buď pojedem do Nemamu a Mahabali a nebo rovnou do Mahabali. Vyměnit lístky na vlak nějak zvládneme cestou.

Středa 19.10.2005

Včera jsem byla v bílém a pršelo. Dneska mám obyč věci a bude zasvěcení J převlíkat se nebudu, ustrojím se uvnitř. Už se na to těšim. Nejspíš se tím všechno uvolní. V noci jsem byla natlakovaná, že jsem minimálně půl hodiny vztekle ležela a nemohla jsem zabrat. Potom jsem se pro změnu nemohla probrat. Těším se, ikdyž mám v sobě neutrálno, ale když se na to naladím tak slzím. Asi nějakej pozér ve mně to hraje cool. Už je to tady hurá J)). A bylo to super. Celej život směřoval k tomuhle dni J) všechno to dobrý a hlavně to „špatný“. Všechno všecičko dostalo smysl každá každičká vteřina tohohle života. Plakala jsem. Nejprve nám udělali tečku na čelo, popel na hlavu, Paduka dikšu, na krk malu a bylo. Party time..... bylo veselo.......dokonce nám zrušili maunu, což je super.Když teď můžeme mluvit, většinou se mi nechce, ale báječně se bavím. Odpoledne jsme viděly skvělej film. Patch Adams. Potom kosmíci, to už jsem ulítávala a aby toho nebylo málo, daly jsme si vzájemně svou první dikšu a to nás totálně dorazilo. Takovej záchvat smíchu už jsem dlouho neměla a na pokoji se nám nechtělo spát a měly jsme mejdan. Jo i Purnimaji ani nemohla říct kdy a kde se sejdem jak se smála.

 

Čtvrtek 20.10.05

Takový to byl důležitý den a tak málo jsem napsala J hmm to se stává. Dneska jsem taky líná. Zase jsme dikšovaly a dávala jsem chechtací dikši. Paráda. Přišla Annie a sháněla lidi kteří by natočili prožitkové video. Byl to boj. Janina se mi smála. Cítila jsem že to musím a chci udělat a zároveň jsem se tak strašlivě styděla a nechtěla jsem se nikam cpát. Bylo to jak z filmu    „.... ale jo..... a nebo ne..... a tak jo udělam to........ a nebo radši ne..... „ nakonec jsem se přihlásila.  A ty muka...... si vymýšlím přišli pro mně na začátku filmu o Františkovi z Asisi. Annie mně dovezla na svém mopedu na klučičí ubytovnu abysme zjistily že německá skupina je v plném proudu natáčení a já mam přijít tak za půl hodiny. To už se film nevyplatil a tak jsem měla pokoj jen pro sebe. Přemýšlela jsem jestli se převlíkat ale nechala jsem to být. Nějak mě to nebere. Kupodivu jsem byla klidná a měla jsem obrovskou radost ani jsem moc nevěděla co tam budu říkat. Přišla jsem akorát, ale stejně jsem ještě tak čtvrt hodiny poslouchala příběhy v němčině. Bylo hezký pozorovat jak se kameraman a jeho asistent probírají z nudy příběhů v jazyce kterému nerozumí a jak se moje příběhy odvíjeli koukali na mně s větší a větší láskou. Ani nevím jak jsem to tam všechno řekla a ani co jsem tam řekla. Jedno je jistý že když jsem skončila vrhly se na mně dasaji a byly nadšený. Já se klepala jak ratlík ani jsem nemohla napsat stručný příběh.Všichni jsme se smáli jak se klepu. Byla jsem hodně šťastná. Dokázala jsem to!!!! Jupí!!!! J))) Jsem hrdina. Vůbec jsem byla celý den vysmátá. Já snad budu osvícená či co J)))  taky máme super program na zítra: kosmíky a další Daršan u Bhagavana. Máme my to ale štěstí. Večer nám na dobrou noc pouštěli film jak Bhagavan zasvětil jednoho vesničana na Kosmíka. Má to ale lišák skvěle vymyšlený. Osvítí místní a ti pak osvítí planetu ze Shakti Stall. Už je jasný odkud se vezme těch 8000 lidí. Taky nám pouštěli prožitky toho kosmíka z ameriky. Byla to fakt zábava. Kosmík ale ze mně určitě nebude. Mažu spát, mam dost.

 

Pátek 20.10.2005 – Praha

Tady můj deník skončil nemůžu uvěřit že jsem ani nezapsala Daršan u Bhagavana. Na druhou stranu se vůbec nedivím. Vlastně to neni důležitý. Krásný to bylo to rozhodně. Kluci nacvičili písničku a holky taky. Ta klučičí byla o hodně lepší. To ale předbíhám. Další Daršan, to byl velký dar a ani se nám nesnilo o tom že daršan bude jen pro naší skupinu 80ti lidí. Ve srovnání s několikasethlavými davy předtím to bylo jako si dát s Bhagavanem kávu. Nádhera! Tam jsem se opravdu cítila milovaná. Nebyl to jen chlápek co sedí a medituje. Zazpívali jsme mu naše písničky a ta klučičí byla opravdu vyvedená všichni jsme se báječně bavili a Bhagavan málem porušil maunu.

 

Don't worry, be happy
our father loves us all.
Illusions are many
but underneath them all
there is one reality,
that you and I are one.
And God is Love,
and Love is God
and God and we are one.
(Unknown - via Bjoern)

 

Byly jsme z toho úplně paf. Zážitek s velkým Z. A to nám vyšla i cesta z procesu podle našeho gusta. Ještě že máme tu Andrejku. Vymyslela že by bylo dobrý jet na Daršan do Nemamu a potom do Mammallapuram.Bylo to skvělý. Nevím kdy se mi poštěstí podobný prožitek. Daršan byl skvělý jako vždy. Amma je Amma a dikšování potom bylo neuvěřitelný. Zpočátku jsem ani nemusela hýbat rukama a jen se mi pod nima měnily hlavy. Prožitky jsem u toho měla nádherný až extatický světlo kolem mně bylo hmatatelný.  Přítomnost byla tak silná........... jsem šťastná, že jsem to mohla prožít. No a potom do Mahabali. Mé oblíbené místo. Bylo tak skvělý jak jsem si ho pamatovala. Autobus vyklopil všechny v luxusním hotelu jen my jsme se ubytovali v AIDS institutu. Následujících 9 dní jsme strávili u moře. Byl to běs měli jsme tak natřískanej program. Hrůza až z toho šla hlava kolem. Snídaně, koupání, oběd, koupání, čaj, procházky, večeře..... nestíhačka děs běs obzvlášť Martin s Jirkou to těžce nesli J))

Jedno mě ale hodně mrzelo. Byla jsem u moře a musela jsem být vegetarián. Ani plody moře mi nedělaly dobře. V Moonrakers ale dělali tak skvělé rizoto s houbama, že mi to nevadilo. A ty palačinky, a čaj....... a i lidi byli super. Já tu Indii miluju. Měla jsem plno nápadníků. To není nic neobvyklého ale s jedním jsem i šla na rande. Vlastně jsme se poslední dny viděli každý den. Tuhle bytost jsem znala dlouho a bylo to tak hezký a nevinný. Hodně jsme si povídali, koukali na moře...... prostě romantika. Určitě se ještě uvidíme známe se dlouho.

Nakonec jsme do Mamallapuram jeli všichni. Celá naše česká skupinka. Bylo to krásný jsme jako rodina. Zdá se skoro nemožný že všichni pohromadě jsme tam byli jen dva dny. Mám pocit že to bylo mnohem dýl. Asi to bude tím nabitým programem. Byly to takový fofry že jsme ani neobešli místní pamětihodnosti. Jako první odjela Janinka a já v pokoji osiřela. Potom odjeli kluci a vzali sebou Jirku a osiřel i Martin a tak jsme se sestěhovali, aby nám nebylo smutno. Ten týden u moře byl báječnej a bylo by to dokonalý, kdybych si poslední dny nedopřála kalamari. Dostala jsem takovou otravu, že jsem myslela že nepřežiju. Odpoledne jsem odešla od moře a spala jsem až do večera. Potom jsem se trochu probrala a nechala se v kavárně naproti léčit čajem se zázvorem ten mě postavil na nohy natolik že jsem mohla posedět s rybářema na pláži kde si mně Martin vyzvedl. Bylo to akorát načasovaný že jsem lehla a bylo mi tak zle že když mi Martin dával ještě jednu deku prosila jsem „Bhagavane, podstoupim všechno co musim. Klidně i chcípnu jenom tě prosim ať u toho nemusim být.“ Sotva jsem to dořekla tak jsem odpadla. Martin říkal že jsem vypadala jak v bezvědomí. Taky jsem o sobě nevěděla. Probudila jsem se ve dvě ráno a bylo mi dobře. Dala jsem si ještě prášek a spala dál. Ráno jsme vstávali nekřesťansky brzy a razili na autobus. Trochu mně mrzelo že jsme neodolali nátlaku domorodců a nechali se šoupnout do prvního autobusu a tím pádem jsme se nerozloučili se Saravanem. Mrzelo mně to hodně ale byla jsem tak zesláblá, že jsem byla ráda že žiju a že jsme dojeli na nádraží v Chennai bez větších problémů. Na chudákovi Martinovi zbylo dohadování se s rikšou o ceně takže bylo veselo. Ještě jsem nám potvrdila let, nastoupili jsme do vlaku a 24h jsem takřka nonstop spala. V Bombay už jsem byla takřka fit a opět přísný vegetarian. Hotel jsme měli krásnej taky za ty prachy, ale co trochu luxusu si zasloužíme. Zrovna byl svátek Diwali a tak jsme se šli projít a udělat poslední nákupy. Samozřejmě jsme si dali i mekáče. Já samozřejmě vegetariánské menu. U mně dobrý ale Martin, nevím jestli jsme chytli stejnej bacil nebo to bylo masem, jistý je že sotva jsem se zberchala skolilo to Martina. Večer už mu bylo špatně, byl podrážděnej a do toho všude bouchaly rachejtličky. Jak mu bylo blbě tak byl i hádavej no prostě jsme si to užili se všim všudy až do poslední chvíle. Letadlo naštěstí letělo včas a v letadle bylo dost místa na to aby se mohl Martin natáhnout a upadnout do deliria. A já jsem se mohla nerušeně koukat na filmy. Pekelný bylo šesti hodinový čekání v Moskvě. To už bych zažít nechtěla. Šeremetěvo je příliš malý a záchody taky nemaj nic moc. Udělali jsme si pelíšek mezi záchodama a VIP. Cestující Businessmani na nás koukali dost útrpně, ale zřejmě jsme nebyli dost zubožení, protože nám nikdo nic nehodil. Přežili jsme, ale bylo to o fous. 2,5 h z Moskvy bylo nekonečný v malym letadle plnym rusů, omdlívající Martin, byla to soda. Ani jsem se nemohla moc radovat když jsem na letišti viděla Karla s Marcelkou. Bylo to fakt milý a mile ráda jsem jim předala Martina, ještě nákup v Delvitě a nechala se Pepčou a Jarkou odvézt domů. Myslím že pár dní nebudu mít chuť cestovat.

Aktualizováno ( Sunday, 10 September 2006 )